Rybí farma očima Miroslava Macka (cs společenský týdeník Reflex, 21. února 2008, č.8, s.46)

PSTRUZI Z LANŠKROUNA

 

Pokud se náhodou budete pohybovat někde v širším okolí Lanškrouna, rozhodně se neopomiňte zastavit v nedaleké vesnici Sázava. 


Jednak je tam všude hezky, jednak je kousíček za vesnicí pstruží farma rodiny Kokorovy.

Příběh rodinného podnikání začal už před mnoha desetiletími v Přelouči, kde byl dědeček Otmara Kokory a pradědeček Jiřího Kokory váženým pekařským mistrem. Ale byl také vášnivým rybářem a touto svou vášní zcela nakazil svého syna i vnuka. A aby to nebylo
málo, propadl vnuk ještě další, neméně silné vášni: kaktusům. Byl totiž "do kšeftu" a pěstování kaktusů bylo jedním z mála oborů, v němž se dalo jakž takž podnikat i za minulého režimu.                                             Foto: PROFIMEDIA.CZ

RESTITUCE ROZHODLY  

Když pak restituce přinesly rodině zpátky činžovní dům v Přelouči a nějaké pozemky v Sázavě, bylo rázem rozhodnuto: dům se prodal a za utržené peníze vznikla na tříhektarovém pozemku pstruží farma se sádkami a zemními rybníky, s krásně upravenými trávníky, keři a stromovím, ale také neméně kouzelná daňčí obora. Na úpravu trávníků na celém pozemku jaksi nevybyl čas a daňci se ukázali být velice zdatnými žacími stroji.

Kokorovi pěstují duhové pstruhy a siveny, a to ve vodě, která stéká potokem z nedalekých strání a lesů Podorlické pahorkatiny, v nichž je také proslavená studánka svaté Žofie. Což ale nebyl důvod, proč pstruží farmu v roce 1992 vysvětil známý lanškrounský farář Zbigniew Czendlik: učinil tak z ryzího přátelství k rodině Kokorových. Ale určitě také, jak ho znám, z lásky k dobrému jídlu a pití a jistě také proto, že křesťané mají už od svatého Petra k rybám a rybaření hodně blízko.

Produkce této půvabné sázavské pstruží farmy je opět rodinná, ročně rozprodají "jen" kolem deseti tisíc pstruhů a sivenů, tedy něco přes tři tuny. A co se týká dalších různých zajímavostí kol a okolo, nakonec se zastavte a porozhlédněte sami. Anebo si nechte vyprávět rodinné historky: třeba tu, jak mladý Jiří Kokora pochopitelně musel také chodit do rybářského kroužku, ale neměl rád teorii, takže mu jeho vedoucí památně prorokoval: "Z tebe rybář nikdy nebude!" Nebo jak otec Otmar Kokora, kterého rybářská vášeň denně pudila na hodiny a hodiny k řece, v okamžiku, kdy se stal úspěšným chovatelem, přestal ryby úplně lovit.

DALŠÍ VÁŠEŇ

U žlutého, a tedy nepřehlédnutelného rodinného domku ve vesnici stojí velké skleníky s celkem osmdesáti okny a za nimi se vyhřívají tisíce a tisíce kaktusů, malých, větších i těch hodně velikých. A že jde o vášeň srovnatelnou s tou rybářskou, lze lehce doložit tím, že podle Kokorů jsou dokonce pojmenovány dvě pododrůdy kaktusů: Gymnocalycium borthii, subspecies Kokori a Gymnocalycium stringlianum, subspecies Kokori. Existuje snad lepší důkaz vášně, lásky, pracovitosti a zaujetí?

A protože tak silné vášně se více než určitě dědí, už se oba Kokorové nemohou dočkat, až přiloží ruku k dílu nejmladší z rodu, zatím jen jedenapůlletý Vojtíšek. Takže se rozhodně nemusíte bát: pro pstruhy, siveny, kaktusy a krásné pohledy na pstruží farmu a na daňčí výběh budete moci jezdit do Sázavy ještě hodně dlouho.

ZPÁTKY DO KUCHYNĚ!

Vždycky si u Kokorových nechám vytáhnout pstroužky malé, tak zhruba čtvrtkilové, nikdy větší než 280 gramů, a snažím se, aby byli do hodiny na pánvi. A můj nejmilejší recept? Pstruzi na šalvěji. Tady je: Vykuchané pstruhy lehce opláchnu a otřu, posolím, pomoučním a dovnitř vložím tři čtyři lístky šalvěje. (Na chráněném místě ji mám k dispozici i během celé zimy.) Další tři čtyři hrsti šalvějových lístků prudce opražím na másle, až jsou pěkně křupavé. (Vkládám je až do rozpáleného másla a neustále je promíchávám tak, aby se nenavrstvily, ale stejnoměrně se pražily, až jsou křupavé, ale stále stříbrozelené. V žádném případě se však nesmějí ani trošičku přepálit, zhořkly by!)

Vyndám je rychle z pánve, osuším na kuchyňském papíru a ihned vložím do čerstvě rozpuštěného, už jen teplého másla. Pstruhy dosti prudce opeču po obou stranách na másle do zlatova, přičemž se vyplatí jim sem tam "domluvit" dřevěnou škrabkou či vařečkou, když se chtějí kroutit, a sem tam je svrchu přelít máslem z pánve. Servíruji je s vařenými bramborami té nejvyšší kvality, na povrchu zalité máslem se spoustou šalvěje.

Hodně dobrý a ještě lépe vychlazený rýnský ryzlink je pak k této pohádkové lahůdce téměř nezbytností ...

www.000webhost.com