Od ryb se nedá moc jet na dovolenou - rozhovor s majitelem rybí farmy v Sázavě Jiřím Kokorou


Odjakživa mám romantickou a po návštěvě rybí farmy v Sázavě přiznávám i dost naivní představu o svém ideálním stáří. Iluze toho, jak chovám ryby v menším rybníce někde na venkově, vzala totiž během rozhovoru za své a já se budu muset s největší pravděpodobností poohlédnout po něčem jiném. Vidina poklidného života při pozorování stříbrných odlesků hladiny se začala rozplývat hned v úvodu, když mi Jiří Kokora vysvětlil, že pořekadlo „Zdravý jako ryba“ nemá se skutečností až tak moc společného. Ale o tom více v rozhovoru.
Na každého, kdo přijede na rybí farmu rodiny Kokorových do Sázavy, dolehne asi velmi příjemný pocit z rozlehlé zahrady se spoustou stromů a květin. Upravený trávník a vodní plochy porostlé kvetoucími lekníny jen dotváří idylickou atmosféru venkova. Tu ruší jen nepřetržitý hluk čerpadel okysličujících vodu pstruhům. Bez nich se ale chov pstruhů neobejde. V jednom ze čtyř rybníčků, sloužících jako sedimentační nádrž a ekologická biočistírna vody, se prohánějí barevní kapři Koi, jeseteři, líni i jeden mník. 
„Tohle není rybník na kšeft, ten máme s tátou pro zábavu,“ vysvětluje Jiří Kokora. Kokorovi jsou příjemní lidé, kteří mají mé velké sympatie také proto, že dokázali své koníčky povýšit na zaměstnání. Přitom je z každého koutu rybí farmy cítit, že na jejich lásce k přírodě se nic nezměnilo. Uživit se chovem ryb a pěstováním sukulentů přitom neskýtá žádný velký byznys a každá koruna se musí dvakrát obrátit, než se rozhodne, kam s ní.
Náš rozhovor se protáhl na dvě hodiny, ale nutno podotknout, že během té doby Jiří Kokora postupně chytil, zabil a prodal asi dvacet pstruhů a já si úspěšně vyzkoušel lov jesetera. Slovy Bohumila Hrabala: „Bylo to poetické odpoledne“.


Vypadá to, že jste si plnil svůj dětský sen, když jste vybudoval tohle příjemné místo.
Byl to především sen mého táty, který vždycky toužil po rybníčku. Já jsem to s ním postupně budoval a teprve si k tomu vztah vytvářel. Začínali jsme v roce 1994, když mi bylo čtrnáct, a dnes mohu potvrdit, že je to svým způsobem splněný sen a určitě mě to moc baví. 


Nemůžu si odpustit otázku čistě ekonomického rázu. Dá se dnes rybami uživit?
Jenom rybami ne. Děláme k tomu s tátou kaktusy, kterým se věnuje celá naše rodina už přes padesát let. Také jsme koupili nějaké okolní pozemky a zkoušíme chovat daňky.


Plánovali jste výstavbu rybníčků od začátku jako podnikatelský záměr, nebo to mělo být hlavně pro radost?
Určitě se na začátku neplánovalo, že tu budeme podnikat. Chtěli jsme si postavit rybníček a chovat pár ryb, ale postupně se to vyvíjelo trochu jinak. Lidé se sem začali jezdit dívat a zároveň se neustále zvyšovala poptávka po rybách. Zkoušeli jsme jich chovat víc a víc a postupně se to vyvinulo do stávající podoby. 


Plánujete nějaké další rozšiřování chovu ryb, nebo je to teď tak akorát?
Na množství vody, které je zde k dispozici, se už toho nedá moc vymyslet. Maximálně můžu rozšířit chov ryb kaprovitých nebo doplňkových, jako je třeba jeseter. Nesmí však být moc citlivé na obsah kyslíku ve vodě. 


Chováte především pstruhy, ale rybích druhů by se ve vašich rybníčcích našlo více. Která ryba je z ekonomického hlediska tou nejvýhodnější?
Z hlediska problematiky chovu je výhodnější chov kaprů. Lososovité ryby mají více nepřátel a jsou choulostivější. Pstruh je zase zajímavější ryba pro zákazníka, je o ni celoroční zájem. Výhoda pstruhů také je, že do tržní velikosti doroste do dvou let, u kapra to trvá tak čtyři roky. Nelze však opomenout, že pstruh potřebuje kvalitnější a dražší krmivo.


Intenzivní chovy ryb pravidelně trápí různé nemoci a paraziti. Je to letos oproti předchozím létům jiné, nebo je to stále se opakující písnička?
Je to ta druhá možnost, pořád se to opakuje a stejně nás to vždycky překvapí. Bohužel celá řada účinných preparátů, které se dříve při ošetření ryb používaly, se dnes už použít nesmí a ty nové, moderní jsou velmi drahé. Předcházet se tomu dá tím, že se zmenší obsádka, protože čím vyšší koncentrace ryb, tím rychleji se nemoc šíří, ale zabránit tomu fakticky moc nejde. Pro pstruhy je největším problémem prvok kožovec parazitující v kůži a žábrách. Do chovu se dostává se zamořenou násadou nebo z nemocných divokých ryb z přítokové vody. Kožovci se bohužel velmi rychle množí a interval dospívání je při letní teplotě vody okolo 20 °C jen jediný den.


Myslíte si, že se lidé z okolí naučili během těch více než deseti let ryby víc jíst?
Naučili se sem jezdit hlavně lidé z chat a chalup, lidé z Lanškrouna sem až tak moc nejezdí. Ti si před vánocemi koupí kapra a tím to končí. Alespoň v posledních letech jsem žádný významný vzestup tržeb ze strany lidí z Lanškrouna nezaznamenal. 


Je prodej ryb hodně sezónní záležitost?
Ano, především u kapra je to předvánoční období. U lososovitých ryb je to zase záležitost období grilování. Hodně proto také záleží na počasí. Zdá se mi, že Češi si s rybami tak trochu nevědí rady a krom grilování moc jiných úprav neovládají. Dát rybu do trouby se snad i bojí. Přitom je to to nejjednodušší.


Když už jsme nakousli gastronomii, tak jak si nejčastěji udělají pstruha Kokorovi?
Určitě ho nejčastěji pečeme v troubě. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit úpravu, kdy se na másle pečený, jen osolený a pokmínovaný pstruh chvilku před tím, než je hotový, zasype nakrájenou cibulí a zalije sladkou smetnou. Je to výborné s bramborovou kaší. Já jsem ale nikdy nic neuvařil, jen tlumočím to, co mi popisuje maminka! Tak snad to je správně!


Máte ryby často, nebo pro vás platí přísloví o kovářově kobyle?
Ryby jíme myslím dost často. Troufám si tvrdit alespoň jednou týdně. 


Kdybyste věděl to, co víte dnes, udělal byste něco jinak?
To vám řeknu přesně, asi bych už v tomhle oboru nepodnikal. Raději bych dělal ryby jen pro radost a zkusil bych něco jiného. Je to moc starostí na každý den. Od ryb se moc nedá jet na dovolenou. Vody je v přítoku často málo nebo zase naopak moc. Hlídat musím i to, aby se mi do vody nedostal nějaký splach z polí. Nesmí se zastavit dodávky elektřiny, protože jinak se vypnou čerpadla, která musí nepřetržitě okysličovat vodu pstruhům. V červenci byly problémy s přehřátou vodou a na rybách bylo vidět, že už toho mají tak akorát. K tomu ty nemoci a občasné problémy se zloději. Rybu jeden den máte a druhý den nemusíte mít nic!
„Každému, kdo chce začít s rybami, doporučuji, ať si nejprve přečte učebnici rybářské školy ve Vodňanech Nemoci sladkovodních a akvarijních ryb. Až potom ať si rozmyslí, jestli to chce ještě dělat!“
To dodává na závěr s šibalským úsměvem pan Kokora a ukazuje mi bazény, ve kterých se to jen hemží pstruží násadou s velikostí okolo šesti centimetrů. Z jeho pohledu člověk pochopí, proč říká, že ryby jsou tak trochu jako jeho děti. A já lépe rozumím tomu, proč si zvolil živobytí, se kterým je tolik starostí.

František Teichmann

www.000webhost.com